Jako je cela vlhká, syrá,
která se věkům neotvírá,
v basaltu hutném vykutá,
jako je mnichu v prostřed cely
zhodnocen život promarnělý
jak jedna vratká minuta,

tak je mi marná láska k tobě,
jako by vlastní tělo v hrobě
složeno bylo za živa…
Cítím tvůj ret, jenž vane nocí,
kterak se mojí bezpomoci
strastně a stále usmívá.

Dědictví, 1923